Astma je dnes ve většině případů dobrá diagnóza, ale …

Astma je běžné, avšak potenciálně závažné onemocnění, které postihuje velkou část populace, v České republice cca 800 tisíc osob. V představách většiny laiků je považováno za nemoc, která se projevuje občasnými záchvaty dušnosti ze stažení průdušek, přičemž mezi záchvaty je pacient „zdráv” a nepotřebuje žádnou léčbu. Ve skutečnosti se však jedná o chronické onemocnění, které vyžaduje – i při zdánlivě lehkých formách – trvalou léčbu a péči specialistů, alergologů nebo pneumologů.

V nadpise uvedené „kacířské” tvrzení o dobré diagnóze, jedná-li se o nemoc, je třeba uvést na pravou míru. Potenciál dnešních léčebných možností dokáže naprostou většinu astmatiků dostat takzvaně pod plnou kontrolu – to znamená, že při správném užívání správných léků nemají žádné příznaky nemoci a současně nejsou zatěžováni jejich nežádoucími účinky.

Slůvko „ale” vychází z nedobrého obrazu reality

Velká část, nejméně 50 % astmatiků, trpí každodenními potížemi, především kašlem dušností, které jim ztrpčují život. Dušnost v různé míře omezuje jejich běžné aktivity, v těžších případech jim neumožní vycházet z domu, v těch nejtěžších jsou odkázáni na léčbu kyslíkem. Výrazná zhoršení nemoci, tzv. akutní záchvaty nebo déletrvající exacerbace, mohou vést k život ohrožujícím situacím.
Při exacerbacích jsou podávány kortikosteroidy v injekcích nebo tabletách. S tím souvisí druhá negativní skutečnost – řada astmatiků je zbytečně léčena opakovaně, nebo dokonce trvale těmito tzv. „systémovými” kortikosteroidy, což je zatíženo jejich četnými nežádoucími účinky (vyvolání nebo zhoršení cukrovky, vysokého tlaku, řídnutí kostí, šedého zákalu a mnohé další). Důvodů uvedené neutěšené situace je řada, nejvýznamnějšími jsou dvě základní okolnosti.

Velká část astmatiků zůstává nepoznána

Astma je nemoc mnoha tváří a jeho projevy mohou být zaměňovány s řadou jiných nemocí.
V dětském věku bývají astmatické potíže nejčastěji považovány za infekce dýchacích cest a léčeny po řadu let opakovaným podáváním antibiotik – někdy i více než 10x za rok –, přičemž příčinou může být např. „vánoční morče” nebo kočka spolužáka. Astma v dětském věku totiž bývá ve většině případů vyvoláno alergií.
V těchto případech bývají průduškové potíže po více let předcházeny projevy atopického ekzému, rýmy a zánětů spojivek. Nejtypičtějším předchůdcem astmatu bývá sezonní senná rýma, nejzrádnější pak celoroční alergická rýma způsobená alergií na roztoče z domácího prachu.
V dospělosti bývají astmatické potíže nejčastěji považovány za akutní záněty průdušek (bronchitidy), resp. kuřácké CHOPN (chronické obstrukční plicní nemoci). Řada astmatiků, kteří kouří, dostává při dechových potížích automaticky nálepku CHOPN, přičemž léčba obou onemocnění i jejich prognóza se zásadně liší. Astma má totiž podstatně lepší léčebné možnosti i prognózu – za předpokladu, že je správně rozpoznáno a řádně (tj. správně a včas) léčeno.

Velká část astmatiků není řádně léčena

I poté, co je astma správně diagnostikováno, nemá pacient vyhráno – pro jeho další osud je důležitá dobře zvolená a řádně užívaná léčba. K léčbě astmatu jsou užívány dvě odlišné skupiny léků – preventivní a úlevové. Každý astmatik by měl být vybaven oběma skupinami a přiměřeně poučen o tom, jakou roli v léčbě jeho nemoci hrají. Preventivní léky jsou základem léčby, protože ovlivňují podstatu nemoci, tj. chronický zánět průdušek. Ten vede k jejich zvýšené dráždivosti, projevující se zmiňovanými akutními záchvaty, současně však i k různému stupni trvalé dušnosti (a v mírnějších případech pouze dráždivému kašli). Důležité je vědět, že účinek těchto léků nastupuje pomalu v řádu dnů až týdnů a po jejich eventuálním vysazení stejně pomalu vyhasíná.
Úlevové léky oproti tomu rychle odstraňují náhlé stažení průdušek, které vede k prudkým zhoršením dušnosti – např. při stresu, vystavení smogu, cigaretovému kouři, alergenům, námaze atp. U obou skupin léků je preferováno tzv. inhalační podávání (vdechování), které je v praxi zdrojem jak velkých výhod, tak rizik. Podstatné výhody jsou dvě – možnost podávat velmi nízké dávky a rychlost nástupu účinku. Inhalačně podávaná antiastmatika mají při běžném dávkování minimum nežádoucích účinků – používané dávky jsou totiž cca 20x menší, než kdyby stejné léky byly podávány v tabletové formě, jak je tomu u většiny jiných chronických onemocnění, např. revmatických. To je zásadní především u zmiňovaných kortikosteroidů, které jsou základním kamenem
léčby. Naprostou většinu astmatiků lze léčit inhalačními kortikosteroidy, a není proto třeba se obávat celkových nežádoucích účinků. V případě druhé skupiny antiastmatik – tzv. úlevových SOS léků, určených k rychlému odstranění akutních stavů zhoršeného dýchání – je zásadním přínosem také rychlost nástupu účinku. Ten se dostavuje po 5 minutách, zatímco v případě tablety nejdříve po půl hodině, po dobrém obědě pak i více než po hodině…
V praxi jsou velkým problémem především nepravidelnost v užívání preventivních léků, nadužívání úlevových léků a špatná inhalační technika – vše vyplývá z nedostatečného poučení nemocných. Inhalační kortikosteroidy je nutno užívat soustavně, tj. i v době, kdy pacienti nemají žádné potíže. Pokud však nejsou
astmatici řádně poučeni, mají tendenci tyto léky dříve či později vysadit – protože se po různě dlouhou dobu „nic neděje”. Oproti tomu v úlevovém léku, který přináší rychlý efekt, hledají spásu a tyto léky jsou neadekvátně nadužívány – jedná se však o vlka v rouše beránčím, který neovlivňuje podstatu nemoci, a jejich zvýšené užívání je spojeno s nežádoucími, především kardiovaskulárními účinky.
Lakonicky lze říci – u astmatika, který užívá úlevový lék více než 2x týdně, není něco v pořádku, a astmatik, který potřebuje více než 1 balení úlevového léku za měsíc, má výrazně zvýšené riziko komplikací až smrti…
Správná inhalační technika je alfou i omegou antiastmatické léčby – téměř každý astmatik činí při inhalaci nějakou chybu, z nichž některé mohou být kritické a vedou k „neúčinnosti” léků. Dnes existuje cca 20 typů inhalátorů a každý vyžaduje odlišnou manipulaci… Co lze tedy doporučit těm, kteří se domnívají, že oni nebo jejich blízcí mají nepoznané nebo nedostatečně léčené astma?
V každém případě vyšetření tzv. respiračním specialistou – alergologem a/nebo pneumologem. Ideální je, pokud je k uvedeným specialistům doporučí praktický lékař, není to však podmínkou. Specialisté disponují diagnostickými a léčebnými možnostmi, které praktičtí lékaři v plné míře nemají, a především: s úskalími v diagnóze i léčbě mají podstatně větší zkušenosti.

Zdroj: Blesk pro ženy